Je váš pejsek tak trochu prasátko? Vrhá se venku na všechno, co leží na zemi? Kamínky, odpadky, nedopalky, a dokonce i hovínka od cizích psů – to všechno jsou bohužel lákadla pro spoustu chlupáčů. Má to tak i ten váš? Pak čtěte dál!
Na plemenu nezáleží
Možná si říkáte, že někteří pejsci mají pro toto chování větší předpoklady. Že to, že váš pes požírá výkaly, je dáno jeho plemenem. Není to tak. Někteří chlupáči jsou vybíravější a hnusy na zemi je nelákají. Jiní jsou ale povahou požitkáři odhodlaní očuchat a případně sežrat kdejaký hnus nebo bobek na zemi. Pojídání výkalů a věcí ze země se děje napříč všemi plemeny.
Naučené chování
Některá štěňata si toto chování přinesou do nového domova z chovatelské stanice. Tam se o ně stará fena, jejíž přirozeností je uklízet po svých štěňatech – tedy sežrat jejich výkaly. Fenky tak udržují ohrádku nebo bedýnku se štěňaty v čistotě. Malá chlupatá mláďátka toto chování odkoukají a při příchodu do vašeho domu potom mají tendenci „uklízet po sobě“ a pojídat svá hovínka.
Nejlepším způsobem, jak toto nevhodné chování odnaučit, je vůbec jej nedopustit. Jakmile vidíme, že se štěně chystá slupnout svůj bobek, zarazíme jej a hovínko sebereme. Prevence je naším nejlepším přítelem. Jakmile si pejsek na něco zvykne, těžko se to přeučuje. Proto je nejlepší na tomto nešvaru začít pracovat co nejdříve.
Špatná výživa?
Často od majitelů pejsků slýchám o tom, že pes pojídá výkaly proto, že mu chybí něco ve stravě a jeho výživa je nedostatečná. To samozřejmě může být jedním z faktorů, které jeho chuť požírat hnusy ze země způsobují. Máte-li v tomto ohledu pochybnosti a nejasnosti, klidně se na mě obraťte a zkonzultujeme spolu výživu vašeho psa. Obvykle ale pes sežere to, co najde na zemi z jiného důvodu.
Jak na nežraní hnusů?
Pojďme se tedy podívat na to, jak pejska odnaučit pojídání hovínek a dalších hnusů. Ukážu vám několik možností, které můžete zařadit do výcviku vašeho pejska a jejich tréninkem odstraníte to, že se pes zajímá o všechno, co leží na zemi.
Košík není nepřítel
První rychlou pomocí je košík. Možná si říkáte, že je to zbytečně drastické řešení. Není. Je to skutečně to první, co můžete udělat, abyste svého pejska uchránili před potenciálním nebezpečím, které v sobě skrývají shnilé odpadky, nedávno odhozené vajgly nebo třeba otrávené mrtvolky myší. Nebojte se tedy pejskovi nasadit košík, když jdete na procházku. I to je ale potřeba naučit postupným tréninkem.
Jak pejska naučit na košík?
Nejprve začneme tak, že psovi k hlavě přiložíme něco, co má podobný tvar jako košík. Může to být malá miska, kužel, cokoliv oválného. Podíval se pejsek? Přičuchnul si k předmětu? Výborně! Odměníme ho za zájem o předmět. Postupně se tak dopracujeme k tomu, že pejsek sám vloží hlavu dovnitř předmětu. Nepřestáváme ho odměňovat za toto žádoucí chování a pokud jsme si jisti, že pes zvládne toto dočasné omezení tlamy, zkusíme přejít k samotnému košíku nebo náhubku. S náhubkem postupujeme stejně – nejprve odměňujeme pejskův zájem a až poté zkoušíme náhubek nasadit. Pes vydrží? Super! Zkusíme košík zapnout. Pořád a pořád trénujeme a odměňujeme, dokud nemáme jistotu, že pes košík bere jako normální věc.
Díky košíku se tak můžeme přestat bát, že náš pes sežere něco nevhodného nebo dokonce jedovatého a můžeme v klidu trénovat další krok.
Chcete znát celý postup jak odnaučit pojídání hnusů? Podívejte se na můj webinář zaměřený právě na toto téma!
Sebekontrola je základ
Při trénincích s páníčky doporučuji pořád dokola jedno jednoduché cvičení, díky kterému se pejsci učí základům sebekontroly. Zvládnutí tohoto cvičení je skvělým startem pro další a obtížnější cviky.
Jedná se o kontrolu na jídlo. Zjednoduším to – pes si bere pamlsky až ve chvíli, kdy mu to dovolím. Ovládnutí tohoto základního prvku celé výchovy pejska nám dává spoustu možností při dalším výcviku psa.
Jak pejska naučit sebekontrolu?
Začneme tím, že si do otevřené dlaně položíme pamlsek. Chlupáč se bude ze začátku nedočkavě dobývat do ruky. To od něj ale nechceme. Potřebujeme, aby v klidu seděl a čekal, až mu povolíme jídlo z ruky sebrat. Jakmile tedy jen trochu upustí od svého hladového dorážení, buď se od lákadla v ruce odtáhne, celkově se zklidní nebo si dokonce sedne, pochválíme ho a ruku s pamlskem otevřeme. Přidáváme také povel (něco jako „můžeš“ nebo „papej“). Postupně psovi cvičení ztěžujeme – sedíme před ním s otevřenou rukou, ve které máme pamlsek a prodlužujeme dobu, kdy musí v klidu čekat a až potom může masíčko nebo jinou dobrotu sníst.
Stejné cvičení praktikujeme i u krmení. Misku s jídlem před psa postavíme až ve chvíli, kdy je v klidu a má nejlépe všechny čtyři nohy na zemi. Nesmí na nás skákat ani jinak dorážet. Opět můžeme po položení misky ještě chvíli vyčkávat a postupně dobu čekání prodlužovat.
Pozor na to, že pes si časem na toto cvičení zvykne a bude vědět, že se jedná o trénink. Může se tak stát, že doma při nácviku se chová vzorně, ale venku uvidí shnilou kůrku od chleba a vrhne se na ni. Je tedy potřeba simulovat situace, které vypadají reálně. Já například dělám to, že mi „náhodně“ z ruky vypadne pamlsek nebo během vaření spadne na zem kus masa a pes musí vydržet a počkat na povel i přes to, že má pocit, že se jedná o skutečnou situaci. Jsem vždy připravená dobrůtku zakrýt rukou nebo nohou, kdyby se na ni chlupáč vrhnul.
Přesný postup krok za krokem, jak pejska naučit nežraní hnusů, představuji ve svém webináři. Přihlaste se na něj a zbavte svého pejska tohoto zlozvyku jednou provždy.
U mě je to vždycky lepší!
Dalším krokem, který se vyplatí trénovat, pokud váš pes požírá hnusy, je výměna jídla. Váš psí kámoš se musí naučit, že to, co dostane od vás, je vždycky lepší. Že se vyplatí nechat bobek nebo jinou „pochutinu“ nalezenou venku a jít za vámi.
S tímto užitečným cvičením začínáme tak, že psovi před čumák dáme něco málo atraktivního. Pro každého chlupáče to bude jiné, někteří jsou vybíraví a třeba zeleninu moc nemusí, jiným nevoní pečivo. Vezměte tedy to, co je na žebříčku hodnot vašeho pejska níž. Do druhé ruky si připravíme odměnu s vysokou hodnotou – masíčko, sušenou rybu, cokoliv, o čem víme, že by se po tom pes utloukl. Málo oblíbené jídlo přibližujeme psovi před čumák a ve chvíli, kdy se chystá jídlo sežrat, řekneme povel (např. „pusť“) a dáme mu voňavou dobrotu z druhé ruky. Cvičení ztěžujeme tím, že navyšujeme hodnotu jídla v první ruce. Postupem času po něm budeme chtít, aby si jídlo dokonce vzal do tlamy a až poté zazní povel „Pusť!“. Opět budeme ztěžovat podmínky a dělat cvičení náročnějším.
Pojďme si to shrnout: košík, kontrola na jídlo a výměna. To jsou tři základní metody, které aplikujte v případě, že se váš pes vrhá na všechno, co najde. Nejen, že zabráníte tomu, abyste ho museli v případě, že sežere nějaké hovno od cizího psa mýt, ale především si ušetříte výjezd na veterinu. Nikdy totiž nevíte, jaký hnus sežere a může si z toho odnést nepěknou otravu.
Myšičko myš…
Co ale dělat, když pes loví myšky a ty pak také žere? Řešíme-li to, že náš pes loví a žere myši nebo jiné živé tvory, budeme potřebovat trénovat především sebekontrolu. Pes je v tuto chvíli poháněn loveckými pudy a jen obyčejná kontrola na jídlo nebo výměna pamlsků pravděpodobně stačit nebudou, protože psovi se do krve vyplavuje adrenalin a je velmi těžké ho od lovení přivolat.
V případě, že něco takového řešíte, doporučuji svou Sebekontrolní on-line výzvu. Zaměříme se společně na chování vašeho psa jako na celek, odstraníme nežádoucí chování a díky tréninkům dokonce i předejdeme chování, které by třeba pejsek v budoucnu získal, kdybyste se sebekontrole nevěnovali.
Nepodceňte lovecké pudy vašeho psa a začněte ho sebekontrolu učit co nejdříve. Přihlaste se do Sebekontrolní on-line výzvy a zapracujeme na tom spolu!
